Tak tady máme další ročník MiniCampu, plachtařského soustředění menšího formátu, které je minimalisticky organizované a co účastník to člověk co zajišťuje provoz letadla od přepravy, přes každodenní skládání až po bezpečný transport zpět na LKSZ.

Letošní ročník navazuje na předchozí dva, které z hlediska počasí a armádních cvičení nedopadly zrovna nejlépe. V posledních letech jsme rovněž využívali pohostinnosti Dvorského aeroklubu v podkrkonoší, nicméně protože kombinace termín a místo se nám v posledních dvou letech nepovedlo odladit, vsadili jsme na místo, odkud jsou všechny stoupáky blízko a prostory v přijatelném rozsahu. Zvolili jsme letiště, které leží přímo na plachtařské dálnici a které nám, tč. sousední aeroklub vynachválil, jak jen mohl. Havlíčkův Brod je jistota. “Odtamtud můžete létat jižní trojúhelníky, samá pětikila, anebo i něco kratšího když budete přelétaní.” Termínově jsme posunuli soustředění na třetí květnový termín, neboť konec května se nám ještě nikdy nevydařil.

Soustředění začalo transportem ze Sazené v sobotu odpoledne. Na přesun se vydaly kluzáky, UY, YF, Y5, IZZ, exYF. V neděli byl přeletěn Dynamic a v pondělí dorazil NZ.

Neděle 15.5.2016

Počasí hned ze začátku nepřálo a proto byl hned první den, tzn. neděle vyhlášen jako den odpočinkový.

Pondělí 16.5.2016

Počasí nám nepřeje ani druhý den soustředění. Celá střední Evropa je na rozmezí nevýrazných výběžků a brázd. Fronty nevědí, kde se spojit, ani kam se urychlit a tak nás nejvíce ovlivňuje okluzní zvlněná fronta, která postupuje ze západu na východ, kam ji táhne tlaková níže nad pobaltím.
Vyhlášen druhý odpočinkový den. Je na čase prověřit pohostinství a služby na Vysočině.
Odpoledne přijíždí NZ, ale ani ten počasí ze Sazené nepřivezl.

Úterý 17.5.2016

Překvapivě další odpočinkový den. Můžeme říct, že za sebou máme každý alespoň jedno pětikilo na den, ale rozhodně se nejedná o uletěnou vzdálenost. Večery jsou dražší. Nezbývá než “bowlet”.
V podvečerních hodinách se začíná projevovat mírná nervozita. FLYMET začíná vybarvovat mapu. Kohokoliv potkáme zmiňuje situaci na jižní trojúhelníky minimálně na 400. To ale nevědí co v nás je a jak dokážeme počasí využít/zazdít :).
Naturalizovaný, skoro místní, WT, posílá SMS, s významem: zítra to nebude na 500, budu deklarovat 600. Přijede horda, rozuměj osm, plachtařů a všichni budou chtít vlek…ladíme vlekaře. Večer jdeme spát s tím, že zítra bude Velkej Den. Takže v osm u tranďáků, ať ten nával “domácích” plachtařů nebrzdíme při skládání.

Středa 18.5.2016

Vyhlašujeme první letový den tohoto soustředění.
V osm u tranďáků a skládáme. Ve skládání jsme fakt dobří. Sice není do čeho skládat, ale vono se to vybere a na ten dlouhej přelet to ještě bude. To je přeci normální, že se počasí během dne zlepší…
Ještě v deset dopoledne se deka drží a ne a ne se rozpustit. Aktivované prostory nám trochu komplikují volbu tratě. Musíme se hodně vyhýbat. Nakonec plánujeme všichni víceméně obdobnou trať: LKHB-LKKA-LKPM-LKHB.
Nad letištěm Cumulus Decus a pod ním se začínají tvořit mraky se základnama pod kterejma jsou vidět ptáci co neznají strach. Vypadá to jako pověstná nosná deka.
První starty cca v půl jedenácté v pořadí YF, NZ (vlek do 400, pro nácvik přistání do omezeného prostoru), Y5, UY, IZZ, WT, exYF.
Jako první odešel na trať YF a nutno dodat, že odešel i jako jediný. Nikomu dalšímu se nepovedlo dotočit takové výšky, které by byly vhodné na přeskok k dalšímu stoupáku. Ostatní se pustili do boje s místními živly a bojovali tu s většími či menšími úspěchy. To co točíme, jsou pořádný bidla. 0,3 integr. je tak průměr, když tam je 0,5 m/s nebo víc tak začínáme mít strach o křídla, jak nás to rve nahoru…masakr…typická vysočina :).
První letový den jsme zakončili úspěšně…všichni doma a v pořádku :).
Zítřek je zatím nejistý, letět v tom asi půjde, ale využitelnost bude patrně jen na místní poletování…nechme se překvapit…

Čtvrtek 19.5.2016

Tak tady máme další zatažené ráno, nicméně včera jsme se dohodli na skládání v osm ráno a přes to vlak nejede. Skládáme a doufáme že okluzní fronta od západu nás nezasáhne v plné síle a umožní alespoň částečnou labilizaci. Plánujeme tratě. Počasí by mělo být lepší východně letiště, zatímco západ by mohl zůstat zatažený. Pro FAI 15m je zvolena trať: LKHB-LKKA-Lipnice-LKKA-LKHB. Klubovka poletí obdobnou trať: LKHB-LKKA-Lipnice-LKHB. To je výhoda MiniCampu oproti soutěžím. Otočné body mohou být pro obě třídy totožné.

Na gridu startuje první FAI 15m a jako druhá klubovka. Dnes neletí UY, který je pracovně mimo a YF, jehož pilot dneska vleká. Po vypnutí nalétáváme sice slabá nicméně spolehlivá stoupání. Ještě před páskou měníme dnešní disciplínu. Na západ od nás začala ze západu postupující okluzní fronta labilizovat vzduchovou hmotu a pod dekou se začaly tvořit kumuly. FAI 15 m poletí na západ co to půjde a bezpečně se vrátí … pokud to nepo….u, a budou pokračovat na východ. Klubovka se pokusí o oblet deklarované trati.

Po průletu páskou se nám daří probojovávat se proti větru na západ. Dostupy jsou cca 1550 m QNH. Vyhledáváme stoupáci na obou stranách mraků zároveň a bez větších obtíží postupujeme až k Vlašimi, kde poprvé zaklesáváme do výšky cca 1100 m QNH. U pověstné hory Blaník, dobíráme zpátky 1500 QNH a pokračujeme dál na západ. Y5 pokračuje za Prčický prostor cca o 10 km dál než NZ. Cesta zpátky už tak veselá není. Mraci se slévají a stoupání se stávají vzácnějšími. U Košetic u Želivi bereme stoupák, který nám snad pomůže propracovat se zpátky na LKHB.

Při kroužení u Košetic dostáváme echo, že IZZ je v poli cca 11 km od letiště a vydává se pro něj právě přilétnuvší HŠ s vlekařem AV. Další zpráva je, že východně LKHB je docela použitelné počasí.

Cesta k letišti není tak dramatická, jak by mohla být…ona deka, bránící vzniku pěkných kumulů, je trochu rozlitý mrak pod jinak souvislou vrstvou dobře známého Cumulus Decus. Rozlitý mrak drží a tak k letišti dolétáváme ve výšce cca 1500 m QNH. Od letiště dál na východ jsou vidět krásné kumuly, které tvoří řady ve směru proti větru. U Přibyslavi dotáčím základnu řady v cca 1700 m QNH a bez větších obtíží se vezu téměř až ke Křižanovu. Cestou potkávám Y5, který následně pokračuje rovněž ke Křižanovu a pak letí rovnou na LKHB. Toho vození se nemám dost a tak při návratu pokračuji kousek západně letiště a zase zpátky na východ. Nicméně, všechno se jednou omrzí a tak po pěti hodinách a jedenácti minutách dosedám na Havlbrodské letiště.

Zatím jednoznačně nejlepší počasí co jsme měli. Zítra to vypadá zase letově, tak snad to vyjde…

Pátek 20.5.2016

Dnešní ráno vypadá velmi optimisticky. Je zcela jasno, západně letiště jeden jediný rozpad. Tráva je plná rosy. Skládáme. Už při skládání se docela potíme — je takové to letní parno. Kolem půl desáté naskakují první mraky. “Tak dneska naplánujeme 400?” Éra vybavujeme, a transportujeme na start. Mraky rostou. První vzlet je jenom na okruh. Kontrolní chroust hlásí….všude byly dvoumetry. Druhý vzlet…chroust hlásí: Nebylo tam nic. Mraky kolem nás se slily v šedivou hmotu, přes kterou nebylo vidět. Západně letiště začalo pršet. Letňanský ZT vyrazil na trať ve směru na Jedovnici — zjevně bez návratu.

K počasí: od západu se na nás tlačila rozpadající se studená fronta, která přinášela labilizaci vzduchu. Proto ten rychlý vývoj kumulů. Kolem poledního byla čára fronty na spojnici A-CZ-D trojmezí a východním okrajem Prahy.

Kolem poledne jsme zmokli. a pak do přechodu fronty ještě 4-krát. Poslední pokus učinil Y5, když startoval před předposlední přeháňkou. Přistál po vytočení krásného tříapůlmetrového stoupání.

Začali jsme skládat a sotva jsme uložili poslední éro do vozíku, tak naskočilo krásné počasí (4/8), které vydrželo až do půl sedmé.

I navzdory dnešnímu hasičskému cvičení, kdy jsme na několikrát sušili letadla a některá aniž by se vznesla či byla transportována na start jsme je zase rozkládali, je zapotřebí hodnotit den velmi kladně. Nic jsme nerozbili a ani jsme neměli žádné pole.

Sobota 21.5.2016

Včera přes den přešla studená fronta. Dneska očekáváme lať, což potvrzuje i přítomnost letňanského meteorologa. Skládáme Y5, YF, NZ, IZZ. UY zůstává po včerejší družbě ve futrálu a exYF zatím nechce letět.

Letňanská elementárka vytahuje po nástupu v osm ráno naviják H4 s plastovými lany za krásným historickým traktorem Z25 a dva Blaníky. Než dopravíme letadla na start tak už navijákují jako o život.

Trať plánujeme až na startu, na gridu, na startovním roštu… Myšlenku jižního trojúhelníku nakonec, zejména s ohledem na vysokou oblačnost nad západními čechami, opouštíme a plánujeme trať přes dva OB. Nejdřív někam na východ – Prostějov a pak někam na západ – Letkov. Pokud to zvládneme obletět tak to je 534 km, a jak říká PK, přibudou nějaké body do koláče.

Vzlety zahajujeme cca v 11:00 v pořadí Y5, YF, NZ, IZZ. První rameno máme více méně po větru a možná díky těsné spolupráci máme rychlost přes 98 km/h. YF se nám bohužel už na prvním rameni vzdalovat a tak těsná spolupráce úplně nevycházela. U Prostějova jsme nerazili na první díru, nicméně po otočce jsme vyrazili nakupovat stoupák do obchodní zóny na severu Prostějova. Jak o několik minut později zjistil YF, oním prodejním místem, kde se v jednu odpoledne nakupují stoupáky bylo prostějovské Obi.

ExYF nakonec začal skládat, jak jsme zjistili při průletu cca po druhé odpoledne nad LKHB. Zhruba od úrovně Sedlčan začala být stoupání trochu slabší a s klesající výškou se jejich síla rozhodně nezvětšovala. Doletěl jsem do místa, kde začal trochu stínit pás vysoké oblačnosti. Y5 měl výšky trochu víc a tak se mu dařilo tato místa překlouzávat s menší ztrátou, nicméně nad Brdama už byly připravené krásné mraky, jen k nim doklouzat. Od Brd k Letkovu už mnoho stoupáků nebylo, což se projevilo zejména po otočení Letkova, kdy jsme se s Y5 potkali na západní straně Brd ve 1400 m QNH — na bezstarostné pokračování přes kopečky to rozhodně nebylo. 1.2-1.5 “silným” stoupáním dobírám do 1800 a kloužu směr Příbram. Y5 v zápětí hlásí 2200 trojkou. Tuhle vejšku dobírám v rovném letu až po vytočení dalšího stoupáku přímo nad městem. Zas na chvíli začala fáze orel, která vydržela na cca 16 km :). Dostáváme echo o přistání YF do pole poblíž Sedlčan — hned máme silnější motivaci doletět. Z letiště vyráží polní skupina. Očekávaný návrat kolem jedenácté.

Za řadou končí fáze orel… Pěkné kumuly zmizely a nezbývá než se k pěkným mrakům na východě probojovat ve slabších stoupáních. Dokluzový stoupák vytáčím na 27 km s dostatečnou výškovou rezervou. Tou dobou se po frekvenci ozývá HS s poznámkou: “To by ti už na dokluz mělo stačit ne?” OGN tracking funguje, jen na Vysočině je docela slabé pokrytí. Třímetrové stoupání se jen tak neopouští a přetankovat na dokluz neuškodí.

Pro dnešek všechno. Transportní skupina z pole dorazila chvilku před půlnocí.