V sobotu 3. září proběhl na letišti Sazená již 26. ročník tradiční letecké navigační soutěže. Bohužel ve stejný den byl letecký kalendář různými akcemi doslova nabit a tak i soutěžících bylo méně než obvykle. V Šumperku slavili 70. výročí aeroklubu a letiště, v Táboře měli slet Vivatů doplněný o navigační soutěž a v Hradci Králové probíhal CIAF. Zejména první a poslední zmiňovaný byly ideálním víkendovým cílem pro rodiny a snad právě proto se letošní ročník odehrával v poněkud komorním duchu.

Naše kuchyně, pod velením Petra Šindeláře, nabízela nejdříve snídaně, teplé i chlazené nápoje, později pak i obědy, svačiny a večeře. Díky jednoduššímu menu byly výrazně zkráceny čekací doby na výdej jídel. K obědu se vydávaly řízky s domácí bramborovou kaší, připravovanou nejmladším z rodu Šimonů, nebo s bramborovým salátem ze slánského lahůdkářství u Pražáků.

Soutěžní trať v průběhu celého roku připravoval Honza Hanuš, aby mohla být necelé dva týdny před aerotour poprvé zaletěna s fotografem na palubě. Na rozdíl od soutěžících, kteří trať obletí zpravidla za hodinu, trvá let s fotografem na palubě cca tři hodiny, to proto, že každý bod musí být vyfocen ze správného směru a z letadla se fotí zásadně do strany. Většina snímků se pořizuje na několikrát, protože je vyžadováno dlouhé ohnisko, velká hloubka ostrosti, krátký čas a malá zrnitost – lepší protichůdná kritéria si nelze představit. Do toho se musí pilot i fotograf dohodnout co chtějí snímat, kdy a jak má být éro nakloněné. Možná bychom to mohli nabízet jako zážitkový let pro ty, kterým je rovné létání málo:)

Věcné ceny pro soutěžící nám dodal nedaleký výrobce letadel – Aero Vodochody. Další ceny v podobě EPP házedel a modelů letadel dodal náš člen Honza Zelenka. Zkrátka cen jsme měli připraveno i pro významně vetší počet soutěžících a všechny ceny jsme nakonec rozdělili mezi ty, kteří k nám vážili cestu a zúčastnili se naší soutěže.

Počasí nám letos, podobně jako v předchozích ročnících přálo. Dohlednost byla celý den přes 30 km. Ranní oblačnost se rozpustila ještě před vzletem domácí posádky Vlček-Čada, která z důvodu střídání posádek na jednom stroji startovala jako první. Pořadí posádek na startu je dáno jak počtem střídání posádek na letadle, tak zvolenou cestovní rychlostí. Není totiž vhodné, aby se letadla na trati předlétávaly. Vhodným pořadím startů a jejich časy vzletu se ladí čas předpokládaný čas příletu (tETA) tak, aby mezi jednotlivými přílety bylo alespoň pět minut. Tento složitý proces zajišťují již dlouhá léta Mirda Macal a Karel Čipera. Letos však svoji dovednost nemohli naplno rozvinout, neboť soutěžilo pouze osm posádek, z toho čtyři domácí.

Před startem každé posádky je soutěžní stroj vybaven zapisovačem polohy (loggerem), který pro potřeby soutěže máme zapůjčeny od Letecké Amatérské Asociace ČR. Tyto loggery jsou po každém letu staženy, a je vyhodnocen čas průletu každým otočným bodem, pokud je proletěn – což se ne vždy povede.

Jako poslední opět startovala domácí posádka. Zkušený závodník, jak plachtařský, tak navigační, Honza Šimon s navigátorem Martinem Vyhnalem, pro který se takové soutěže zúčastnil poprvé.

Během třiceti minut po přistání poslední soutěžní posádky jsme stáhli a vyhodnotili průlety otočnými body, vyhodnotili jsme poslední záznamový list, kam soutěžící zapisují nalezené fotografie a znaky, připravili jsme diplomy a určili jsme konečné pořadí. Pak už zbyl poslední úkon a to vyhlásit výsledky, čehož se zhostila ředitelka soutěže, Irena Titěrová.

Jak jsme již psali, ceny dostali všichni a krátce po vyhlášení se většina soutěžících odebrala ke strojům a odletěli snad na další soutěž. Mimochodem byl krásný pohled na posádky nesoucí si vedle tašky s cenami i trochu té zeleniny v podobě pytle brambor nebo cibule – podle umístění.

Ti co zůstali snad nelitovali. Vítěz soutěže se stal hrdým sponzorem sudu, a ve večerních hodinách probíhaly oslavy vítězství, kterým se povedlo prolomit trojnásobné prokletí druhého místa.

Aerotour 2016 již je minulostí a nezbývá než poděkovat jak soutěžícím, kteří k nám vážili cestu, tak i našim členům a pomocníkům, bez kterých by se soutěž nemohla uskutečnit.

Během sooutěže se po letišti mimo soutěžících pohybovali i fotografové, nebo osoby s lapači pixelů. Ulovené pixely až megapixely si můžete prohlédnout v galerii a pak dále na rajčeti. BTW: pokud v sobotu 3.9. nás navštívil RV-8, viz jiné rajče stejného lovce pixelů.