Austrálie

8. 12. 2015 – Dneska volal z letiště v Praze Jenda Deršák, s tím abychom tady podle jeho podkladů informovali o jeho nové cestě k protinožcům. Těšme se nejen na text, ale snad i na nějaké ty fotky. Text bude průběžně doplňován.

10. 12. 2015 – Tak jsem již dorazil k protinožcům. Cesta byla docela v pohodě, až na ten problém na letišti v Praze. Na letišti mi bohužel vytiskli jenom letenku z Prahy do Paríže a z Pariže do Guangzhou někde v Číně. Dál prý v systému nic není a mám si to vyřídit v Číně s číňanama sám. Mám na to dvě hodiny, tak to chce prý neotálet. Jde taky o kufr, který nebudou mít kam naložit, ale který mi tam asi stejně nevydaj, kdyby mě nevzali do letadla. Aby toho nebylo málo, tak se ptám paní na přepážce, proč mi na kufr dává nálepku KLM, na kterou vypisuje rukou Sydney, když letím s Air France a se Southern China…prý je to stejně jedno, a jinou prý nemá…alespoň něco, když to nejde vytisknout…číňan si s tím prý poradí. Docela dobrej posilující začátek cesty. Letošní australská mise bude asi hodně adrenalinová. S tím jsem počítal, ale ne že to začne už v Číně :-).

Nebudu Vás napínat…Číňani měli opravdu nějakou systémovou chybu a při výstupu z letadla při pasovém odbavení rozdával šikmookej pikolík již připravené letenky na přestup asi dalším sto lidem.

Dál proběhlo vše podle plánu a do Sydney jsem dorazil Airbusem A380 asi po 29 hodinách cestování. Dnes cesta z letiště vlakem a ubytování v hotelu asi 1 km od Bondi Beach , kde jsem strávil celé odpoledne 🙂 Fakt dobrý a je se na co koukat. Samé přírodní krasy 😉 😉 😉 .

Do neděle turistika a pláže. V neděli přesun do Narromine a od pondělka začne doufám to pravé australské počasí. Další info až z Narromine. Zdraví z teplé pláže DJ.

přírodní krásy

DJ Bondi Beach

16. 12. 2015 – Ahoj všem z dalekého Narromine. V neděli navečer  jsem dorazil ze Sydney oklován papoušky na místo určení. Po ubytovaní a lehkém rozkoukaní jsem šel hned spát  natěšen na letový den. V pondělí ráno jsme se zaregistrovali u místního a národního Australského aeroklubu. Za několik stovek doláčů , ale s tím se již počítalo. Dále nám zbylí junioři předali techniku jak leteckou, tak pozemní. Mraky věcí. Ukázali nám, co kde máme, co kde je a co kde není a mělo by být. Plnej kontejner, letadla a auto, které náš národní tým zde zakoupil. Auto s tažným, jelikož v půjčovnách takové nemají. A když mají, tak za hrozné peníze. Příští rok tu budou další závody, kterých se náš tým zase zúčastní, tak tady bude autíčko čekat. Potěšilo mě, že je to Mitsubishi. Po převzetí letadla a ukázky obsluhy plnění atd. jsme se lehce přesunuli s technikou na grid. Já startoval ve 14 h. Pěkný mraky byly na 30 km. Dohodli jsme se, že se nebudeme dnes pouštět do žádných větších akcí. Naplánovali jsme pouze FAI 500 kolem komína. Již při příletu k prvnímu otočnému bodu bylo vidět, že mraky na druhém rameni po cca 80 km končí. Někteří letěli rovně dál. Já se jal plnit úkol dle rozkazu. Opravdu mraky po 60 km skončily. Vzhledem k tomu, že již bylo pozdě a já se v podstatě přeškoloval na nové éro (LS8), tak jsem se otočil o 180 a krásně se povozil v 5 metrech pod mrakama. Dostupy 3500 m nad zem – nikdo tady neotravuje s QNH. Krásné přivítaní. Druhý den, tj. včera v úterý, nám bylo na brífinku (každý den v 10h) sděleno, že se bude nasouvat vysoká oblačnost, která kolem 16 h termickou činnost utlumí. Zase jsme ale startovali pozdě. Nějak nám to ještě nejde připravit se dřív.  Svezení bylo nádherné. Zvláštní bylo, že deka se nasunula již v poledne. Za celej přelet jsem neviděl kousek modré oblohy. Ale termika fungovala perfektně až neuvěřitelně. Naakumulované teplo ze země nám připravilo neskutečné zážitky. Tedy alespoň pro mě. Několikrát jsem po cestě zmokl. Na to jsem zvyklej i od nás, ale naletět stoupaní v 1000 m a nechat se vytáhnout se zaseklejma váriama na doraz do 4000 m fakt stoji za to. 8litr, který ukazuje i stoupaní netto psal chvílema 7 až 8 m. Neskutečný. Bylo to jak na navijáku. Nahoře hlásil budík teplotu zamrzaní. Na kraťasy docela zima. Na zemi 35°C a nahoře kolem 0°C. V 16 hodin došlo k útlumu a vrátili jsme se domu. Dnes, tj. středa jsem byl již v 5:45 ráno u éra. Naplnil, připravil a za chvilku si ho odvezu na grid. Musím si udělat nějaký systém, abych to začal stíhat. Dnes se to snad podaří. V půl sedmé vše připraveno, tak dnes snad. Zatím z NSW DJ.

18. 12. 2015 – Ahoj z Narromine. Tak již jsme se dostali do správného rytmu. Já si ráno v 6 h jdu jako první připravit, naplnit a odvézt éro. Krásně to tak všichni stíháme. Odvezeni éra je téměř 4km záležitost protože zpět s autem se musí objíždět celé letiště, což si já ráno, když ještě šéfova Beril spí, trošku zkracuju. Ale jsem stále ve střehu, protože ona ví vše. Předevčírem 16.12 ve středu jsme letěli v bouřkovém počasí. Při letu na prvním rameni jsme váhali, jestli se nevrátit. Před námi stále krásné počasí a za námi se to pomalu zavíralo bourkama. Před dosažením prvního otočného bodu nám hasil Mrazík z Arcuse, že v Narromine přistává, jelikož je těsně před bouřkou. Přistál a po uložení éra do hangáru začaly padat kroupy. Nám již nezbývalo nic jiného než letět a dostat se nějakým způsobem domů. Na druhý otočňák již nešlo letět kvůli velké bouřce směrem po kurzu. V Narromine také bouřilo a tak jsme se snažili proletět mezi těmito bouřkami a stihnout to než se spoji v jednu. Povedlo se, pěkně jsme i zmokli. V jeden okamžik byla dost velká turbulence. Vše mi po kabině lítalo. Zjistil jsem, co všechno mi tam zanechali předcházející piloti. Trošku jsem se i bál. Pak jsme v klidu doletěli dom, kde již bylo po bource a kde bylo i docela pěkně počasí. Chvilku jsme váhali, jestli neletět dál, ale radši jsme přistáli. Správné rozhodnuti. Za dvě hodiny v Narromine zase bouřilo. Včera, tj. čtvrtek 17.12 jsme naplánovali 750 km FAI. Mě, po protnutí pasky, oznámila LX, že mám slabou baterii. Překvapení. Nabíjel jsem ji. Tak jsem vypl všechny zbytečné spotřebiče na palubě a letěl jsem bez radia. Akorát jsem měl strach, kdyby se to úplně vyplo, jak trefím zpět. Krajina mi tu přijde úplně stejná a nejsou zde žádné význačné orientační body. Stále jsem si proto kontroloval kurz do Narromine, abych aspoň v nouzi letěl dom podle magnetického kompasu. Stejně bych netrefil, ale aspoň bych se přibližoval k letišti. Odchylka plus minus 10 stupňů na 300 km by byla dost velká náhoda, abych se trefil. 20 km od Narromine stejně nevím kde jsem. Letěli jsme téměř celý let v čisté, což mi na jednu stranu pomohlo, že se aspoň baterka trosku dobíjela solárem. Na posledních 150 km byly mraky, tak pak to bylo dobré. Já před nimi, ale trosku zadrhl a dost si zpomalil průměr. No holt to se stává. Letu zdar. Za chvilku odcházíme na briefing a do strojů. DJ

19. 12. 2015 – Ahoj. V pátek 18.12. jsme naplánovali magických 1000km. Bohužel rychlost na prvních 150 km jsme měli cca 60 km/h. Prvních 100 km bylo ve velmi slabé čisté, kdy jsem se několikrát ocitl i ve 400 metrech. Většinou byla operační výška kolem 1100 m. Docela mi otrnulo a ani mi to již moc nevadilo. Bez motoru aspoň odpadá plno starostí. Pouze přistát na dobrou plochu a k nějaké cestě pokud jsme nad civilizaci, což jakžtakž bylo. Potom se začaly dělat mraky, ale téměř nic se nezměnilo. Prostě, nešlo letět rychleji. Časově nám bylo jasné, že disciplínu nedáme, tak jsme si let nasměrovali za lepším počasím. Nakonec se udělalo docela hezké počasí a bylo z toho krásné svezení. Kochačka nad kopečky v okolí Forbes. Včera, tj. 19.12. nám na briefingu Beril řekla, že jsou zakázané vleky z polí ve státech New South Wales (NSW) a Queensland z důvodu vysokého nebezpečí požáru. Vedro je tu fakt hrozné. Za let vypiju dva litry vody a vůbec se mi nechce na záchod. Tady by i Jirka Slavíček udržel hodinu, dvě malé piva, jak se to z člověka odpařuje :-). Takže jsme naplánovali něco přes 800km. Počasí bylo oproti včerejšku lepší. Já jsem odešel z větší výšky, což mě na konci stálo snížení rychlosti v CPS. Svezeni nádherné, krajina se pod námi dost měnila, jelikož jsme letěli docela velkou vzdálenost na prvním rameni. Z farmářské se měnila do hornatější kolem Lake Keepit kde je to trošku podobné jako u nás na Vysočině. Potom jsme nalétli nad lesík, který má na délku a šířku cca  80 km. Nechtěl bych tam na houbách zabloudit. Dále se krajina změnila v takovou polopoušť a pak již začínala zase civilizace, kde bylo i po 20 až 30 km vidět osamocené lidské obydlí. Časově jsme si mysleli, že nám to zase nedá, tak jsme 50 km před poslední otočkou otočili směr Narromine. Krásné svezeni. Od 150 km kolem 18 h jsme již pomalu dotáčeli na dokluz a za občasného houpnutí nebo přitočení v lepším třímetru jsme s kolegyní doletěli v pohodě domů. Asi by jsme to dali. Nevím, zda to bylo spravné rozhodnutí. Prostě se mi nechtělo strávit noc někde na poli mezi hady a klokany. Umýt letadlo, ukotvit a spát. Ráno v šest zase odvázat, atd. Plachtařské galeje. Průměrná délka letů je kolem 7 hodin. :-):-):-). Zdraví DJ

24. 12. 2015 – Ahoj. Po delší době z Narromine. Tento týden nám počasí moc nepřeje. V neděli 20.12. hodně foukalo. Éra jsme na grid odvezli, ale po briefingu jsme se rozhodli, že nepoletíme. Stromy byly ohlé k zemi. Pozoroval jsem papoušky, jak lítají a jak to s nima docela ve vzduchu zmítalo. Bylo zajímavé sledovat, jak se snaží v tom větru sednout na dráty elektrického vedení. Přiletěl k drátu, který se docela dost hýbal, makal křídly, chytil ten drát do zobáku, tím se stabilizoval a teprve potom se ho chytl nohama. Po hodině přestali létat i oni a někam zalezli. Fakt funělo. Dali jsme volný den, kde já se jal vysledovat život klokanů a možnosti jejich ulovení. Úkol splněn a pak jsem již strávil odpoledne na místním koupališti. V pondělí 21.12. jsme letěli rychlou 300 z mista. Jak to dopadlo viz zde :-):-):-):

Nakonec to dopadlo celkem dobře.:-)… V uterý 22.12. jsme se probudili do deštivého rána, takže jsme odpočívali. Pršelo opravdu celý den. Ve středu tj. včera 23.12. již nepršelo. Jeden z nás šel odpoledne chvilku polétat místně, zatímco ostatní vyrazili na výlet. Navštívili jsme městečko Peak Hill. Je zde  v celé Australii známý zlatý důl. Velice zajímavé, včetně městečka, kde se opravdu zastavil čas. Pro nás středoevropany zajimavá zkušenost… Večer příprava stědrovečerní večeře (brambrový salát) a grilovačka užitečného zvířete :-). Dnes ráno, tj. 24.12. mám již LS8 na gridu. Je lehce větrno, ale snad poletíme. Bylo by pěkné na Štědrý den uletět přelet. Zatím ahoj. DJ

25. 12. 2015 – Ahoj z Narromine. Na Štědrý den jsme letěli pěknou 4-stovku. Bylo by to asi na víc, ale čekala nás štědrovečerní večeře. Ženské udělaly bramborový salát a řízky. Byl to krásný poetický večer. Přejedli jsme se a v 11h večer jsme šli spát. 25.12. nám místní zkušení borci řekli, že počasí nebude stát za nic, Beril nebyla. Připravovala vánoční pohoštění, na které jsme byli pozváni. Australané slaví Vánoce až den po nás, takže ti borci – zkušení kmeti typu trenér p. Nyč, nám řekli, že počasí moc nebude a interval bude 3, maximálně 4 hodiny.  Pak se vše zkazí. Tak jsme nechvátali a při přesunu na grid jsme při pohledu na oblohu pojali podezření, že je něco jinak. Z naplánovaných 400 km jsem narychlo přeplánoval na 500 km s již zapnutým lanem a vrčícím Pony přede mnou. Nakonec počasí bylo na 600 km a bylo až do pozdního večera. Inu náš trenér má klony všude :-):-):-). Večer jsme se přesunuli do budovy místního aeroklubu, kde jsme požívali Berilinu připravenou krmi z pečené krůty plněné bramborákem, místních specialit a různých mořských potvor. Zakončeno to bylo teplým keikem politým pudinkem vypadajíc jako naše obyčejná hořčice :-). Dnes 25.12. mám již zase éro na startu, ale něco se sem začíná nasouvat, takže asi pro něj pojedu a půjde zpět na kotvy. Zatím ahoj DJ

30. 12. 2015 – Krásné ráno z Narromine. Již mám v těch datumech docela chaos. Události tady mají rychlý spad.

V sobotu 26. 12. jsem si ráno v 7 h celý natěšený odvezl za modré oblohy LS8 na grid. V 9 h jsem ji vezl fofrem zpět. V 10 h již pršelo. Docela fofr, takže z toho byl volný den a výlet do australského okolí.

V neděli 27. 12. již bylo po frontě, a tak jsme naše stroje připravili k letu. Já měl poslední den k dispozici ušatou krasavici. Nakonec z toho bylo jenom povození místně po okolí a soutěž v dobývání 50 km vzdáleného Peak Hillu.

Odpoledne se to začalo kolem nás v kempu nějak množit lidmi. Všichni měli trička GLIDING Sydney a vypadali jako svazarmovci…navázali jsme družbu. Mají malej AK v blízkosti Sydney a přijeli na malé vánoční soustředěni. Nakonec se ukázalo, že jsou to perfektní chlapíci. Jejich velitel se jmenuje Novak a v roce 69 od nás emigroval do Austrálie. Má tu ještě své dva syny.

Od této chvíle dostal náš pobyt v campu jiný rozměr. Jeden z jeho synků, Erik, kterého bych přirovnal asi k několika členům našeho AK, nám řekl velmi slabou češtinou (asi jako moje angličtina :-)), abychom mu říkali Dobytek. Docela jsme se na sebe divně podívali. Jeho fajnovej tatík nám to pak vysvětlil. Když byli prvně po revoluci na návštěvě v ČR, tak mu jejich strýček Oldřich povídá:“Eriku ty seš, ale dobytek“. On nevěděl co to je a asi to neví doteďka, ale strašně se mu to libí a chce, aby mu tak všichni říkali. Musím podotknout, že se strýček Oldřich vůbec nemýlil :-). Jinak je s jejich velitelem krásné zajímavé povídání o životě v Austrálii, létaní atd.

V pondělí 28. 12. nadešel můj očekávaný den přeškolení na ASG 29. Éro jsem si ráno připravil a odvezl na grid, atd. Počasí nebylo nic moc. Je to sice letové, ale s prvním týdnem se to nedá srovnávat. Celkově je zde situace úplně jiná, než když jsem zde byl předloni. To bylo vše úplně vysušené, řečiště řek prázdná a všechna obilná pole posekaná. Letos je zde více zeleno, některé řeky, které jsou na mapách, jsou opravdu řeky s vodou a již zde několikrát hodně pršelo. Minule jsem nezažil déšť žádný. Ráno je tu docela chladno a větrno. Na mikinu. Odpoledne teplo na koupání. Takže k tomu ASG. Po první hodině letu jsem byl docela zklamán. Za prvé, byly slabé podmínky a za druhé, éro je naprosto něco jiného, než jsem byl doposud zvyklej. Start byl docela hroznej, jelikož vlekař, pihatej Bobeš, nedělal rozdíly, co táhne a letět rychleji než 100 se mu asi zdálo nebezpečný. To já naplněnej vodou jsem na špagátě prožíval zajímavé okamžiky. Manipulace s motorem v poho. No, první den jsem nalétal přes 5 hodin. Začal jsem si zvykat a pustil jsem se i dál od komína. Nakonec to dalo 375 km v CPS.

29. 12. jsme naplánovali 500 km. Po včerejších zkušenostech byl let s upraveným posezem a poučeným vlekařem již naprosto perfektní a pěkně jsem si polétal. Byla i malá krizička a lehká panika na palubě. Bez motoru je to naprosto v pohodě. V 370 metrech AGL jsem zalétl nad vyhlídnutou farmu s pěkným polem a jal se započít přípravu k vyndání motoru. Ještě jsem měl 150 m času. V tom mi pípla SMS, přišla mi zpráva, že se ségře narodila dcera. A v tom najednou pípípíp a metr stoupaní:-)…byl jsem zachráněn. Pak se to ještě jednou opakovalo, již bez SMS :-):-):-).

Večer byla zase australská družba s povídáním o Austrálii a s grilováním klokana. Šéf australské skupiny je hrdý na svoji novou zemi. Také nám při večeři pravil: „Každý národ má ve svém národním znaku něco na co je hrdý. Australané mají ve znaku klokana a my si ho klidně sežereme. Dobrou chuť.“ :-). Klokan byl dobrej, ale z Luďka Klugera hned po ránu vyskočil. :-):-)

Na dnešní večer jsou objednaný steaky z krokodýla, pštrosa a buvola. Krásná práce. Jeník Šimon by měl jistě radost. ASG je na gridu a očekáváme slabé počasí. Naplánovano 300 km. Zatím ahoj, DJ

3. 1. 2016 – Ahoj naposledy z Narromine. tento týden jsme na počasí moc štěstí neměli. S ASG 29 jsem se konečně spřátelil. Létá opravdu krásně. Chtělo to vypilovat pár věcí a pěkně si to začít užívat. Nalétal jsem s ní 25 hodin a několik pěkných přeletů, i když na australské poměry poněkud krátkých…ale to je holt plachtařina. Počasí nejde poručit.

Na Silvestra 31. 12. 2015 jsem si zaletěl pěknou třístovečku, která mi opravdu sedla. Éro frčelo jako divé, pole jsem se nemusel bát a tak to byla opravdu jízda. Hlavně proto, že každé ráno tenhle týden bych šel radši na koupaliště. Bylo vedro a počasí vůbec nevypadalo, že bude letové, natož přeletové. Petr Stárek, který nastoupil na střídání posádek tento týden, byl celý natěšený a startoval jako první. Já jsem vždy tak hodinku počkal a odstartoval až když bylo stoupání přes 0,5 m/s. Vždycky jsme se asi tak hodinku po startu plácali kolem letiště. Až když teplota dosáhla cca 38°C, stoupání se zvětšilo až na magický metr s dostupem kolem 1000 m, pak jsme vyrazili na trať…samozřejmě v čisté. Ale to je tady celkem běžné. Se zvyšující se teplotou se stoupání zvětšilo, cca 10 cm na každý stupeň teploty. Ke konci se to konečně prohřálo natolik že byly i 3 až 4 metry do 2500 m. Bohužel Petr musel na druhém rameni nahodit. Já jsem dolétl do cíle docela brzo a tak jsem létal po okolí a nalétával hodiny. S velkým překvapením jsem po přihlášení letu na CPS zjistil, že nějakým omylem a zvláštní náhodou, byl na australské, silvestrovské nebe, mojí ASG vedenou neznámými nadpřirozenými silami, namalován pro mne zcela neznámý obrazec, který mi vůbec nic nepřipomíná!!! Fakt, nějaká souhra náhod. Nekecám, vždyť mě znáte 🙂 Silvestr jsme oslavili v místním aeroklubu.

Poslední (pro mě) letový den byl 1. 1. 2016. Krásně jsme se povozili po mracích vzdálených cca 70 km, kam jsme se museli probojovat zase v čisté. Pěkné povození. Když zhodnotím moji letošní výpravu do Austrálie, tak nebyla tak veleúspěšná jako ta předloni. S tím jsem samozřejmě počítal, jelikož minule jsem měl na počasí neuvěřitelné štěstí. Letos jsem si Austrálie užil i jinak. Sice jsem nalétal pouze 80 hodin, 3x 750 km, několikrát 500 km a plno jiných disciplín, krajinu jsem si prohlédl i z menších výšek (Ze 400 m nad terénem opravdu vidíte víc než ze 4000 m, kde jsem letos taky několikrát byl), ale hlavně jsme jezdili na velice zajímavé výlety do vnitrozemí a věřte že si u nás v ČR nežijeme vůbec špatně. Třeba minule jsem si v tom fofru vůbec nevšiml, že každé australské městečko má několik autovrakovišť, pro nás nepochopitelně plných starých amerických bouráků. Prostě neuvěřitelná krása. Už střádám plány na kontejner na dovezení něčeho co u nás v Evropě už je vzácnost a tady šrot. Fakt neskutečná krása. Prostě jiná země. A venkov? Prostě Chánov, ale to je na dlouhé vyprávění. Mám plno zajímavejch fotek.

Zítra ráno, tj. 4. 1. 2016, odjíždíme do Modrých hor, kde moje mise na tomto kontinentu pokračuje další turistikou. Máme tam sraz s již zmiňovaným šéfem Sydney Gliding Clubu, který tam bydlí. Nabídl nám jako místní domorodec, že se nám bude pár dní věnovat. Potom koncem týdne nás čeká zase překrásná Sydney a pláže, kde se všechno ukáže 🙂 Jinak grilovačka a družba s našimi australskými přáteli dopadla dobře. Pro nás exotická krmě byla výborná. Krokodýl byl vynikající, bílé maso. Z 80 % měl chuť po kuřeti a 20 % po rybě. Opravdu dobrej. Stejky máme každý den a už je opravdu nemůžu ani vidět. Těším se domů, až mi Anička uvaří něco normálního :-). Další info bude již neletecké, pouze turistické. Už mám sbaleno, ASG předáno PUPovi a čeká mě tady poslední noc. Mám sice nutkání tady ještě zůstat, jelikož v kontejneru jsou dvě volná éra, ale počasí na příští dny nevypadá, že by měla být lať. Domů letím až koncem týdne, takže jsem těžce na vážkách 🙂 :-). Zatím ahoj DJ

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak létáme se štítky , , a jeho autorem je DJ. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář