Historie

    Historie kralupského letiště sahá do třicátých let minulého století. V tomto období nutila zhoršující se mezinárodní situace stát, posilovat armádu včetně letectva. Nedostatek pilotů měla vyřešit akce „1000 nových pilotů republice“, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé. Nezbytnou součástí této akce bylo také zřizování nových letišť. To kralupské bylo vybudováno v letech 1935-1936 severovýchodně od města na obecních pozemcích v Lobečku.

    V roce 1939 bylo letiště v Kralupech obsazeno německou armádou. Létání v aeroklubu bylo samozřejmě ukončeno. Luftwaffe využívala letiště hlavně k výcviku pilotů.

    Po válce byl obnoven nejprve bezmotorový provoz. Na letišti se v té době nacházelo 25 kluzáků a dva navijáky. O něco později se začalo i s motorovým létáním na letadle Piper. Provoz probíhal zpočátku v režii aeroklubu, později se aeroklub změnil na Doslet a následně na Svazarm. Letecká činnost na Kralupském letišti pokračovala až do roku 1958, kdy se na ploše letiště začalo s výstavbou podniku Kaučuk.

   Náhradní letiště na Sazené nebylo v té době ještě postavené, proto se technika a členové aeroklubu přesunuli na letiště v okolí. Motoráři hlavně na Kladno a plachtaři většinou na letiště Hořín u Mělníka, kde létali až do roku 1965, kdy bylo letiště Hořín zrušeno. Místo létání pak chodili nejvěrnější aeroklubáci na Sazenou pomáhat stavět hangár a provozní budovu. Dočkali se v roce 1967, kdy bylo nové letiště dokončeno.

   Začátek roku byl ve znamení příprav k provozu. Piloti si po dlouhé přestávce obnovovali kvalifikace a technika se svážela z náhradních dislokací. 25. května 1967 přilétli na Sazenou první Blaníci a začal oficiální provoz na novém letišti. Ještě v tomto roce pořádal Svazarm na letišti mistrovství světa volně létajících modelů.

    Provoz na letišti byl od začátku ovlivňován několika faktory. Plocha byla budována jako záložní vojenský pás, takže se na letišti čas od času objevila vojenská letadla a další vojenská technika v době konání vojenských cvičení.

    Pozitivní byla spolupráce s Aerem Vodochody. V rámci tohoto patronátu se dostal na Sazenou i vzorový kluzák Antonov A-15, jehož výroba měla v Aeru probíhat. Naopak Aero používalo plochu letiště ke zkouškám vystřelovacích sedadel pro L-39 Albatros a k dalším testům k nimž byla potřeba travnatá přistávací plocha.

   Na výkonném plachtařském létání se negativně projevoval permanentní provoz na vojenských letištích v Žatci, Hradčanech a Milovicích. Dlouhé přelety se daly uskutečnit pouze výjimečně. Po roce 1989 tato omezení odpadla, ve větší míře ale začala vadit blízkost Prahy a letiště Ruzyně, kde několikanásobně narostl provoz civilní. Sazená se ocitla na hranici prostoru CTR a hluboko v prostoru TMA. To znamená ve výškovém omezení s nutností koordinovat provoz s ŘLP na Ruzyni. Tento stav trvá dodnes a samozřejmě lepší už to nebude. Přes tato negativa se instruktorům na Sazené podařilo během 40 let vycvičit desítky nových bezmotorových i motorových pilotů a plachtařům se podařilo ulétnout kvalitní přelety. V posledních letech se piloti, kteří chtějí dosáhnout sportovně hodnotných výkonů, přesunují v sezóně na letiště v Plasích, Dvoře Králové, Mnichově Hradišti a jinde.

   Aeroklub Kralupy má v současnosti 63 členů, kteří každoročně nalétají okolo tisíce letových hodin. V leteckém parku jsou letadla Z-226B, Z-226M, větroně ASW-20, SZD-48 Jantar, VSO-10, L-13, L-23,
L-33 a L-13SW Vivat. Motoráři provozují i zapůjčené Z-142 a Z-43.

zdroj:
vyprávění pamětníků, archiv M. Macala a O. Mejzra, Aero Hobby 3/2007

  • Kralupy1
  • Kralupy3
  • Kralupy4
  • Kralupy5 (1958)
  • Melnik1
  • Melnik2
  • Melnik3
  • Sazena2
  • Sazena4 (1981vyrez)
  • Sazena7 (1981)
  • Sazena8
  • Sazena1969

Napsat komentář